Historie bikrosu alias Vážně i nevážně z dějin BMX

(podle vlastních vzpomínek sepsal Jiří Klicpera)

Každá správná historie má začínat slovy"Již staří Římané…." ale zde je třeba historii trochu poopravit, protože dokonce již staří Egypťané prý vyobrazili v hrobce Tutanchámona a jiných kolem r. 1300 př.n.l. něco, co vypadalo jako pozdější kolo-draissina. Řekové a Peršané znali souboje odvážných mužů v přilbách a s chrániči na dvoukolových vozidlech a hrbolaté dráze. Je ale pravdou, že kola byla tenkrát vedle sebe a ne za sebou a nedalo se na tom šlapat, protože ještě stále nebyl vynalezen řetěz. Proto si tito národové nechávali své stroje tahat koňmi a zcela evidentně pro nedostatek pohybu zdegenerovali a vymřeli.
Později, ve středověku již byli národové chytřejší a protože na vynález jízdního kola se stále ještě čekalo, používali místo něho k soubojům tehdy běžně dostupné koně. Přilby a chrániče stejně jako speciální obuv byly zachovány a zdokonaleny. Je zajímavé, že z dnešních součástí jízdního kola byl nejdříve vynalezen řetěz, který ze dřeva vyrobil a prokazatelně popsal v XV. stol. Leonardo da Vinci.
Rychlý pokrok ovšem nastal s vynálezem kola. Původní draissiny ještě pro bikros moc vhodné nebyly, ale hned potom se již objevila kola se řetězem ze železa a tzv. vysoká kola, kde již poprvé vidíme (zatím jen na zadním kole) oblíbený 16 nebo 20 palcový ráfek. Fotograficky je doložena existence bikrosové dráhy Českého klubu velocipedistů v Praze na Smíchově kolem r. 1880, na které se prohánějí jezdci na vysokých kolech. Zdá se tedy, že bikros je původem český vynález.
V téže době se do vynálezů kolem kol a BMX začal plést také známý český genius Jára (da) Cimrman. Pro jízdu v bikrosovém terénu sestrojil kolo s použitím tzv. CD-disku, tedy Cimrmannova disku. Pro nedostatek vhodného materiálu v Liptákově ovšem použil (také pro jednodušší opracování) starší víka dřevěných sudů, která pro svou zchátralost zatížení skoků nevydržela a český genius zklamán, protože mu nikdo nechtěl pro modelové experimenty věnovat či alespoň zapůjčit sud nový, tento experiment opustil. Věnoval se pak miniaturizaci CD-disku. Ten byl potom již jen z jednoho kusu dubového dřeva a po jedné straně potažen tenkou vrstvou včelího vosku a dávno před Edisonem sloužil k záznamu tehdejších hitů. Později byl ovšem nahrazen trvanlivějšími materiály a z původních CD se po více než 100 letech již žádný nedochoval.
I cyklistika se dala jinými cestami. V roce 1882 bylo vypsáno první mistrovství Rakousko-Uherska ve Vídni na 1 míli, které vyhrál Čech Josef Kohout průměrnou rychlostí 36,6 km/h na vysokém kole….Hned následující rok – v listopadu 1883 byla založena Česká ústřední jednota velocipedistů jako nejstarší sportovní svaz na našem území.
Teprve mnohem později, prý roku 1969, si prý v Kalifornii sestrojili kluci repliku Cimrmannova jízdního stroje a začali ji využívat. Záhadou ovšem je, jak se tam Cimrmanovy plány dostaly a možná, že je zde cesta k pátrání po jeho další činnosti po zmizení z Liptákova.
V terénu se začalo samozřejmě nejen jezdit, ale také závodit a kola se začala s růstem nároků na pevnost dále zlepšovat. Klukům se to líbilo a výrobci zavětřili šanci na tučné zisky. Někteří historici tvrdí, že zkratka BMX pochází z anglického Bicycle Moto Cross, já mám ovšem oprávněný důvod se domnívat, že jde o zkratku Cimrmanova varovného pokřiku Brzdím na MaXimum, kterým při své jízdě varoval Liptákovské chodce. Jak to velký Jára myslel se již ale neví a možná to bylo poprvé vyřčeno při jisté bohužel nedokumentované tréninkové jízdě, která skončila kolizí se sousedovým kravským potahem vezoucím na pole v lejtě nevábný obsah. Tréninkový deník, který si Jára velmi podrobně – po kilometrech - vedl, skončil znečištěn a dále nepoužitelný.
V roce 1978 se již jezdilo na bikrosových kolech i v Evropě a Velamos v Sobotíně vyráběl kola na export do Německa, Holandska i jinam. A to by tak bylo, aby některé zkušební prototypy nezakotvily i v tuzemsku a začalo se jezdit i u nás. Na největším veletrhu jízdních kol v Evropě v Paříži 1984 byla celá třetina vystavených exponátů určena pro BMX. Návod k jízdě včetně letů se objevil v populárním filmu E.T.Mimozemšťan. První opravdické mistrovství Evropy bylo 1982 ve Španělsku a další 1985 v Holandsku. V tom roce byla také založena mezinárodní federace a bikros se u nás začal dělit do dvou větví.
Zpočátku byla aktivnější větev tehdejšího motoristického Svazarmu, která používala strmé dráhy s kopce dolů, kde záleželo jen na startu a první zatáčce. Takové dráhy byly však při větší bojovnosti závodníků velmi nebezpečné a docházelo často ke zraněním. A protože se tam také moc nešlapalo, měla tato větev nakonec v souladu s Darwinovou teorií stejný osud jako staří Římané. Zato
druhá vývojová větev, řekněme rovinová, se s použitím českého selského rozumu ve Svazu cyklistiky věnovala vývoji a výstavbě drah v rovinatějším terénu s umělejšími překážkami. Ty bylo možno lépe vytvarovat a bezpečněji provozovat a tak se ujaly a slouží dodnes. První z nich byla u nás podle vzorového projektu v Pardubicích.
V dřevních dobách českého bikrosu docházelo k administrativním soubojům mezi federacemi a tak se stávalo, že motofederace (Svazarm) nechtěla pouštět cyklistickou na své akce pod záminkami technických přejímek, neschválených přileb a podobných nástrah. Přejímky byly někdy velmi rafinované a měly za úkol eliminovat nepříjemné favority. Při počátečním nedostatku materiálu se svazarmovským komisařům dařily dobré blafy, na které jsme museli velmi pružně a s jistým nadhledem reagovat, tak se v technických směrnicích hledaly formulace a čárky ve větách. Cyklistická federace měla mnohem benevolentnější přístup k přilbám a například nenutila malé děti jezdit v motorkových přilbách, které tehdy vážily více, než jejich hlavičky a při pádech hrozilo, že dětičkám budou hlavičky přilbou odlomeny…. Od počátku jsme měli vyškolené dosti kvalitní rozhodčí i trenéry. V tomto ohledu měla tělovýchova od počátku velké plus, u Svazarmu se jednalo téměř vždy o rodinné akce pro vlastní děti. Vycházely první závodní řády a metodické návody (ještě je mám schovaný…..) Když se věci dohodly na úrovni vedení federací (tehdy byly stále dvě vedle sebe), začali chlapci z rovinatějších drah porážet ty ze sjezdových a pak se někteří rozhodli věnovat své schopnosti horským kolům, kde jsou mezi špičkou dodnes.
V roce 1987-8 se již jely vrcholové soutěže a společné národní a federální přebory. Celoroční pohárová soutěž dostala název Trofej BMX ČSTV jezdilo se v 6 kategoriích. ( E do 7 let, D 8-9 let, C 10-11 let, B 12-13 let, A 14-15 let a J 16 a více). Kategorie C a vyšší již jezdily i mezinárodní soutěže. V roce 1987 bylo u nás registrováno 21 specializovaných oddílů, v r. 1988 23 oddílů a vydáno bylo 443 licencí. Podnikaly se různé náborové a prázdninové akce, soutěž Hledá se mistr světa, největší oddíly měly i přes 100 závodníků. Při mistrovských závodech v Pardubicích na přelomu 80. a 90. let bývalo i přes 450 startujících, stejně tak i v Praze nebo v Brně. Začínal tu první závodní kroky také malý bikrosák ze Stříbra a pozdější mistr světa v cyklokrosu a výborný silničář Zdeněk Štybar. V roce 2015 jezdil vynikající spurty na Tour de France, ale učil se je u nás, v Pardubicích.
A dráha v Pardubicích? Oddíl byl založen v roce 1986 a začal vymýšlet dráhu dle vzorového projektu, jehož základní schéma je zachováno dodnes. U zrodu stál organizačně Bohuslav Holý a pomáhali mu rozhodčí ing. Jiří Klicpera a finančník ing. Jiří Zahálka. První doložené závody BMX jsou zde z jara 1986, kdy se jezdilo nejprve v parku Pod vinicí a hned potom na travnaté dráze na sídlišti ZM, vytyčené igelitovou folií a pneumatikami, ještě bez skoků a startovacího zařízení. Zato s elánem. Ale ještě v tom roce se jel první krajský přebor, ještě v parku Pod Vinicí, 14.9. 1986 se stal prvním historickým vítězem v kat. 12-15 let Hynek Doležel z Loko Pardubice před Martinem Balcarem ze Svazarmu ČKD Hradec Králové,. V mladší kategorii 8-11 let vyhrál Michal Kment z Loko Pardubice před Alešem Kňavou z AMK Holice. Začalo se ihned se stavbou dráhy světových parametrů, podle projektu B. Holého a za pomoci obětavých rodičů v čele s Václavem Ciprou a Jaroslavem Kápičkou, postupně se přidávali další. Financování projektu z části na sebe vzala Česká státní pojišťovna z fondu zábrany škod, aby byly ty nejmenší děti staženy ze silnic. Již v r. 1987 byla nová dráha v kategorii A schopná pořádání dalšího krajského přeboru a byly u ní jako provizorium umístěny dvě prodejní buňky, získané za odvoz a 8.000 Kč od Zeleniny, kde působil další tatínek, ing. Jiří Doležal. V roce 1988 byl v Pardubicích jeden ze závodů Trofeje BMX a dráha byla již tehdy označena za nejlepší a nejbezpečnější v republice. Začínal se stavět domek s klubovnou a věží pro hlasatele a rozhodčí.
Pardubická dráha se odjakživa vyznačovala zvláštním fenoménem, zvaným voda. Jakmile se totiž chystaly závody, zatáhlo se nebe a večer před startem začalo Boží dopuštění, takže ráno před závody se kopaly odvodňovací struhy a drenáže, čímž se náročnost jízdy značně zvyšovala. Pro první mistrovské závody byla proto zřízena zvláštní meliorační četa. Až později se udělal systém vsakovacích vrtů a sběrných drénů s čerpáním do Labe, ten se také stále vylepšoval a fantasticky se osvědčuje stále. Oddíl Loko Pardubice začal pracovat a rozrůstal se. Postupně měl až přes 110 členů a na závody se jezdilo dvěma mikrobusy a řadou dalších aut trenérů a rodičů. Tyto výjezdy se často stávaly velkým dobrodružstvím a tradují se dodnes v legendách, třeba jak jsem během závodů v Sokolově při Trofeji 1988 stačil krom koučování týmu ještě vyměnit třikrát čelo motoru Š 1203 a pak ještě úspěšně dojet s mikrobusem plným dětí a stopařek zpět domů. Oddíl měl tehdy na svou dobu pěkné dresy, modré se žlutými rukávy, které si vydobyly respekt všech soupeřů a byly na všech
drahách vidět. Když se vyrojili naši závodníci z obou mikrobusů (vozili se na váhu), bylo to jak modrožluté kobylky. Stávalo se, že ty kobylky nepustily na bednu nikoho jiného.
Mezi největší konkurenci v kraji patřily oddíly BMX v Jičíně, Lomnici n. Popelkou, Heřmanově Městci, Holicích, Týništi n.O., Hradci Králové, Litomyšli, Semilech. Menší výkonnost měli na okrese v Rybitví a v Přelouči. Z republikové konkurence tehdy patřily do špičky oddíly v Benátkách n. Jizerou a Kozmicích, Rakovníku, v Praze KOVO na Třebešíně a Tempo na Lhotce, později Bohnice a ještě potom Řepy, v Brně Favorit v Bohunicích, Vítkovice, Šumperk, Plzeň, Tábor, Sokolov, za naší účasti se rozjížděl bikros i v Bratislavě, Žilině, Hurbanově, Liptovském Mikuláši. Již v r. 1988 byla pro následující rok sestavena jakási první reprezentace, která ovšem pro mezinárodní styk potřebovala licence UCI čili tělovýchovy a Svazarm musel ze svých monopolních pozic trochu couvnout. Za Pardubice v reprezentaci figuroval v kategorii 11 Petr Cipra (vedl Michal Mároši z Benátek), v kat. 14 slavná trojice Jaroslav Kápička, Jiří Doležal a Luděk Cepl. Dobře jim sekundoval Dan Pískovský, v mladších třeba Tomáš Zelenka a pomalu začínala Jana Kmoníčková.
V tom roce již měla dráha ručně ovládanou startovací hrazdu, kterou pak ing. Zd. Kratochvíl elektrizoval. Dráha byla stále šotolinová (nepřekonatelný materiál) s betonovým startovním polem. Byl jsem u toho, když se dělal šikmý beton na startu, přivezl ho domíchávač a my jsme ho drželi na kopci doslova vlastníma rukama tak dlouho, než zatvrdl. Místo buněk se vlastními silami výboru a rodičů začal stavět překrásný domeček se vším zázemím, čímž podle všech zákonů prof. Parkinsona začala spět organizace k zániku. Domeček se užíval se již v roce 1989, ale kolaudace byla po mnoha dokončovacích a vylepšovacích akcích až 23.2.1994. Dráha se stále vylepšovala a vymýšlely se stále větší a rafinovanější překážky. Až po roce 1994 se objevil nový význačný sponzor - Dopravní stavby Olomouc, který pomohl k další přestavbě dráhy na opravdu světové parametry. Následujícího roku se zřídilo i umělé osvětlení a začaly se pořádat noční závody a show. Vyrostl také organizační štáb, který se nakonec pustil i do podniku zatím u nás největšího - mistrovství Evropy v červnu 2001. Samozřejmě že opět pršelo, průtrž mračen v pátek před tréninkovými jízdami byla úměrná velikosti závodu. Ale za půl hodiny se už jezdilo, i když voda se v poslední klopence vybírala ručně pomocí kbelíku…
Oddíl věnoval od počátku mnoho práce dobré fyzické přípravě všech závodníků. Přicházeli k nám jezdci, kteří v tělocvičně neudělali kotrmelec, za rok z nich byli skvělí závodníci. Celou zimu se pečlivě připravovali a o prázdninách býval zajištěn výcvikový tábor s mnoha atrakcemi, třeba i bikrosem ve volné krajině. Součástí pravidelných tréninků byl také náš originální výcvik na ocelové U-rampě, která v sousedství dráhy nějak osiřela a původní majitel zmizel v propadlišti dějin. Pravidelně se pořádaly náborové závody a co se muselo dělat denně, to byly opravy a seřizování kol. Za tehdejšího stavu materiálu se stav kola považoval za velmi důležitý pro dokončení závodu a tak jsme již tenkrát vozívali na závody ještě reservní oddílové kolo, pokud ho bylo kam dát. Na střeše mikrobusu jsme vozívali i 10 kol, takže se někdy uvažovalo o tom, jestli nepojedou auta vzhůru kolama…. Jindy se závodníci divili, že také chodíme do práce, protože se domnívali, že jsme profíci dobře za svou činnost placení…..
Je mnoho historek, které by bylo možno sepsat. V archivech již začínají tlít nejstarší fotografie a ztrácejí se výsledky nejstarších závodů. Někdejší lídři již dávno vyrostli a mají inženýrské tituly a rodiny, možná již začínají na kolech honit své ratolesti. Velkou akcí století bylo uspořádání Mistrovství Evropy BMX ve dnech 22. – 24.6.2001, při kterém šlo o infarkt všem pěti hlavním organizátorům. Dobrá věc se ale vydařila, i když v závěru opět zapracoval vodní fenomén. Poslední velký sponzor Dopravní Stavby přešel později pod firmu Skanska, oddíl se v roce 2006 odtrhl od své matky LOKO Pardubice jako samostatný klub a kolotoč událostí se rozjíždí znovu. Bohužel jeden ze zakládajících členů, Václav Cipra již není mezi námi. Motorem další činnosti byl pak ing. Zdeněk Kratochvíl, Zdeněk Svoboda a trojici Zdeňků dotváří Zdeněk Merta, duše BMX po řadu let. Ten dokázal přivézt medaile a poháry i ze světového poháru v Riu de Janeiro.
Přes všechny problémy jede oddíl dál, každoročně se v Pardubicích jezdí alespoň 2 závody Českého poháru a 27-28.4.2013 se v Pardubicích jelo opět mistrovství Evropy. Tentokrát nelilo a závod proběhl v pořádku i po této stránce. V roce 2015 má oddíl zaregistrováno 38 závodních licencí a je bezkonkurenčně nejsilnější v Pardubickém kraji.

Leden 2003, aktualizace březen 2008 a červenec 2015 (Digitálně přespal Jiří klicpera 21.7.2015)

5.00 z 5 - 1 hlasů
Thank you for rating this article.